Na celý pohybový aparát nahlížíme jako na komplexní celek z pohledu několika oborů. Proto také využíváme celou řadu moderních diagnostických a léčebných metod. Při diagnostice prováděné nejprve lékařem a poté i fyzioterapeutem hledáme příčiny a souvislosti obtíží. teprve potom můžeme navrhnout léčebný plán.
Cílem sportovní fyzioterapie není jen řešit bolest nebo následky úrazu, ale především porozumět tomu, jak tělo při konkrétním sportu funguje, kde je přetěžováno a co mu chybí k dlouhodobě zdravému výkonu.
Každý sport klade na tělo specifické nároky. Běžec zatěžuje opakovaně dolní končetiny, tenista rameno a loket, cyklista záda a kyčle. Pokud se pohybové stereotypy opakují tisíckrát týdně, i drobná svalová nerovnováha může časem vést k bolesti nebo zranění. Sportovní fyzioterapie proto pracuje nejen s místem, které bolí, ale hledá skutečnou příčinu obtíží – často mimo oblast, kde se problém projevuje.
Sportovní fyzioterapie má několik rovin. Jednou z nich je léčba akutních i chronických obtíží – například přetížení šlach, svalových dysbalancí, bolestí kolen, zad nebo ramen. Druhou rovinou je návrat do sportu po úrazu či operaci. Ten musí být postupný a systematický, aby se minimalizovalo riziko opakovaného zranění. Třetí, často podceňovanou oblastí je prevence. Správně vedená fyzioterapie dokáže upravit techniku pohybu, zlepšit stabilitu i koordinaci a tím výrazně snížit riziko budoucích problémů.
